Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BIRDS IN ROW sa venujú dnes tak populárnej, v dobrom slova zmysle preexponovanej vetve hardcore punku. Toto power trio minulý rok vydalo svoju prvú „veľkú“ dosku nazvanú „You, Me & The Violence“, a to hneď u známeho vydavateľstva Deathwish. Staršie EP „Cottbus“ na mňa v dobe svojho vydania veľmi nezapôsobilo, takže je ten správny čas upraviť si názor.
BIRDS IN ROW sú podobný prípad ako ich LOMA PRIETA. Zatiaľ čo LOMA PRIETA inklinujú k tradičnejšiemu zvuku a drsnejším hardcoreovým postupom, BIRDS IN ROW si vás radšej opantajú vzletnými melódiami a celkovo poetickejšou atmosférou.
Ale pozor! Nemyslite si, že BIRDS IN ROW sú nejakí „screamo wannabes“, to nie. Vedia aj náležite zaštekať a ukázať, odkiaľ vzišli: zo špinavého francúzskeho undergroundu. Mimochodom, jeden čas dokonca zdieľali spoločný label Throatruiner spolu s PLEBEIAN GRANDSTAND a THE RODEO IDIOT ENGINE.
Francúzi si svoj úspech krvopotne vydreli. Tam, kde LOMA PRIETA hraničia s powerviolence a špinavým grindom, BIRDS IN ROW vyťahujú z rukáva eso v podobe blackových „bzukotov“, čím pripomenú krajanov CELESTE.
Oproti minulosti, teda najmä v porovnaní s EP „Cottbus“, je aktuálna platňa omnoho variabilnejším materiálom. Drsný screamo hardcore na nej striedajú moderné punkové postupy s pomalšími, prepiatými kompozíciami, kde vynikne zmysel kapely pre v podstate celkom stráviteľný pátos.
BIRDS IN ROW síce nevynašli nič extra nové, ich hardcore však určite nemožno nazvať tuctovým. Srší z neho úprimnosť a obetavosť, a to je v tejto dobe viac než dosť.
„It´s not about some individuals, but songs, ideas, points of view that our three lives have in common.“
1. Pilori
2. There Is Only One Chair In This Room
3. Cages
4. Guillotine
5. Walter Freeman
6. Last Last Chance
7. You, Me & The Violence
8. Grey Hair
9. Cold War Everyday
10. The Illusionist
11. Police & Thieves
12. Lovers Have Their Say
Diskografie
You, Me & The Violence (2012) Collected (2012) Cottbus (EP) (2010) Rise Of The Phoenix (EP) (2009)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Deathwish Inc. Stopáž: 35:40
Produkce: A. Sauve, S. Biguet Studio: Studio La Senelle
Jednoznačně jedna z nejlepších žánrových desek minulého roku. Přímočaré rtuťovité hardcore/punkové nájezdy se lámou v epické emotivní příběhy. Agresivní jednoduchá zloba přechází k přemýšlivému smutku. Rubikova kostka žánrů je v tomto případě pestrá a dokonale promíchaná. Jednotlivé strany tvoří barevné obrazce, kde vidíte fragmenty z emotivních devadesátek Francie, devastujících novodobých uragánů typu NARROWS i post-black metalových pocitářů zrozených z hardcorové scény. Při tom všem si BIRDS IN ROW drží svojský ksicht a nepůsobí jako nějaký násilný slepenec. Při vší té hrubozrnosti zbývá čas i prostor na hudební poezii. „You, Me & The Violence“ je vlastně kyticí všeho co mám na této scéně rád.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.